Rušníci (Anthrenus) jsou drobní broučci, jejichž larvy požírají koberce, nábytek, textil, muzejní exponáty i potraviny. Dospělí rušníci se objevují na začátku léta a živí se nektarem rostlin. Dovnitř se dostanou na rostlinách nebo oknem. Když najdou vhodné místo, jako je koberec, kožešina nebo i stará pavučina, mohou naklást vajíčka, ze kterých se vylíhnou škodlivé larvy.
Vzory tvořené miniaturními barevnými šupinkami jsou unikátní pro každý druh rušníka.
Jak rušník vypadá
Dospělí rušníci vypadají jako kulatí nebo ovální broučci o velikosti 2 až 5 mm. Umějí létat a patří do čeledi kožojedovitých (Dermestidae). Barva rušníků se liší podle konkrétního druhu, nejčastěji jsou to různé odstíny hnědé, šedé a žlutavé.
Typické jsou pro rušníky výrazné různobarevné skvrny na krovkách, působící jako maskovací vzor.
Na hlavě mají rušníci kratičká tykadla.
Larvy rušníků
Larvy rušníků jsou 4 až 8mm velké, chlupaté a jejich barva se pohybuje od bílé po hnědou. Po celém těle mají různě velké chomáčky chloupků, které larvám slouží jako základní ochrana před predátory a při napadení se vztyčují. Larvy se dožívají 1 až 3 let, zatímco dospělý rušník žije v závislosti na druhu 2 týdny až 2 měsíce.
Larvy rušníků jsou silně ochlupené
Co vše rušníci žerou
Larvy rušníků se živí různými přírodními materiály, jako jsou živočišná vlákna (např. vlna, peří a vlasy) a rostlinná vlákna (např. bavlna, len a hedvábí). Mohou se živit i jinými materiály, jako jsou sušené květiny, suché potraviny (mouka, kakao), psí žrádlo a dokonce i koření.
Velmi často rušníci napadají muzejní sbírky, kde podobně jako jejich příbuzní kožojedi napadají vycpaná zvířata, hmyzí sbírky a herbáře. Rádi požírají kožené vazby knih a čalounění nábytku. Některé druhy rušníků napadají i zvířecí rohovinu a želví krunýře.
Pro larvy rušníků je typické požírání koberců, proto se rušník anglicky označuje jako carpet beetle (kobercový brouk).
Další věcí, na které si tento materiálový škůdce rád pochutná, je plsť použitá uvnitř klavíru nebo v houslovém pouzdře.
Rušníci napadají i syntetické textilní materiály, pokud jsou nasáklé potem, mastnotou z kůže nebo je na nich zaschlá krev. Proto se vyplatí neodkládat roznošené zpocené oděvy do skříně.
Larvy rušníků milují zvířecí srst. Obsahuje totiž protein keratin, který je pro ně vhodnou potravou.
Nejčastější druhy rušníků
Rušník muzejní
Anthrenus museorum
Tento druh rušníka je známý také jako muzejní brouk. Dospělý brouk měří 2 až 4 mm. Jeho larvy napadají zvířecí kůži a chlupy, peří, hedvábí, vlnu, mrtvý hmyz a nepohrdnou ani sušeným sýrem, moukou nebo kakaem.
Samička klade jednou za rok asi 40 vajíček. Klade je na vycpaná zvířata, na koberec, do včelích úlú a do pavučin, kde se larvy živí mrtvým hmyzem nebo nevylíhnutými pavouky.
Rušník diviznový
Anthrenus verbasci
Dorůstá délky 2 až 4 mm, na krovkách má skrvny žluté, bílé a černé barvy. Dospělí brouci se živí nektarem lučních rostlin. Larvy jsou hnědé a chlupaté. Líhnou se na jaře z vajíček nakladených do ptačích hnízd nebo do skladovaného materiálu.
Larvy ke svému růstu potřebují keratin a chitin a obojí najdou v opadaných lidských vlasech, v peří nebo v podobě mrtvého hmyzu.
Rušník krtičníkový
Anthrenus scrophulariae
Tento výrazný druh rušníka je velký 2,5 až 4 mm a na krovkách má černooranžové skvrny. Vajíčka klade do koberců, kožešin, textilu, na vycpaná zvířata, do ptačích hníz a včelích úlú. Pruhované štětinaté larvy dorůstají až 5 mm. V muzeích napadají entomolgické sbírky a herbáře. Můžeme je najít i v uskladněném obilí, kde se živí zbytky mrtvého hmyzu.
Rušník skladištní
Trogoderma granarium
Jeden z nejničivějších škůdců obilovin na světě pochází z Indie. Je považován za jeden ze 100 nejhorších invazních druhů na světě. Šíří se transportem napadených materiálů. Larvy rušníka skladištního jsou schopné přežít dlouhou dobu bez potravy a jsou odolné proti mnoha insekticidům.
Hnědaví až načervenalí brouci měří 1,6 až 3 mm. Larvální stádium může trvat čtyři až šest týdnů, a může se prodloužit až na sedm let. Dospělec žije jen 5 až 10 dní.
Rušníci skladištní se vyskytují ve skladech obilnin, závodech na zpracování krmin, sladovnách, ve spižírnách. Kromě obilí požírá i ořechy, rýži,
Rušník žlutonohý
Anthrenus flavipes
Tento druh rušníka se vyskytuje po celém světě zejména v teplejších oblastech, ale stačí mu i vytápěný dům. Kulatý brouk měří 2 až 3,5 mm, na krovkách jsou výrazné bílé, žluté a šedočerné skrvny. Nožky jsou žluté, jak napovídá druhový název. Larva dorůstá 5 mm, má oválný tvar nebo se její tělo k zadečku zužuje.
Samička žije 1 až 2 měsíce a za svůj život naklade až 100 bílých vajíček, viditelných pouhým okem. Za 2 až 3 týdny se líhne larva, která je schopná strávit keratin. Napadá tak předměty vyrobené z rohoviny, kostí a paroží, ale srst, vlnu či vlasy. Napadá i syntetické materiály s příměsí přírodních vláken, koberce, čalounění, bavlnu, len, jutu apod.
Rozmnožování rušníků
Rušníci procházejí čtyřmi vývojovými stádii: vajíčko, larva, kukla a dospělý jedinec. Samičky kladou vajíčka přímo na zdroje potravy pro larvy nebo do jejich blízkosti. Typicky jsou to:
- koberce,
- kožešiny,
- vlna,
- staré pavučiny,
- mršiny zvířat,
- kůže a materiály s obsahem bílkovin
- koberce nebo závěsy (narazí na ně jako první, když proniknou do domu oknem).
Každé vajíčko je kladeno odděleně, aby se maximalizovala pravděpodobnost přežití.
Ačkoli se doba líhnutí liší v závislosti na druhu rušníka a teplotě, larvy se líhnou v průměru do dvou týdnů. Larvy se v průběhu vývoje několikrát svlékají. Živí se dostupnou potravou dokud nejsou připraveny se zakuklit. Po zakuklení se objeví dospělí brouci a životní cyklus začne znovu.
Kde rušníky najdeme
- Larvy rušníků se vyskytují na tmavých, suchých a skrytých místech, jsou totiž světloplaché.
- Venku se rušníci často zahrabávají do ptačích hnízd a jiných organických materiálů, jako jsou mršiny zvířat.
- V domácnosti slouží rušníkům jako zdroj potravy suché psí krmivo, vlna, uskladněné obiloviny nebo koření.
- Úkryt a zdroj potravy najdou často i ve špinavém vzduchovodu.
- Dospělí brouci rušníci dávají přednost slunečnímu světlu a osídlují zahrady, kde mohou sát nektar z rostlin.
Příznaky napadení
Rušníky v domácnosti odhalíme podle některého ze tří příznaků:
- Ačkoli rušníci způsobují největší škody během larválního stádia, prvním nápadným příznakem napadení jsou dospělí brouci na okenních parapetech a sklech. Snaží se totiž dostat ven za světlem.
- Podobně jako u molů lze larvy rušníka odhalit podle nepravidelných otvorů nacházejících se v kobercích, tkaninách apod.
- Dalším ukazatelm může být alergická reakce. Larvy rušníků po sobě zanechávají svlečky a drobné chloupky, které u citlivých jedinců mohou vyvolat alergické reakce a dermatitidu.
Rušník nebo mol? Rušníci mají tendenci vyžírat jednu velkou plochu tkaniny, zatímco moli vytvářejí drobné otvory rozmístěné po celém oděvu. Podle toho tedy poznáte, který škůdce vám napadl skříň.
Larvy rušníků mají nezaměnitelný vzhled díky chloupkům.
Jak se rušníků zbavit
Postup dezinsekce při napadení rušníky:
- Důkladně vyčistit a vysát postižená místa, napadené potraviny vyhodit.
- Textil vyprat na nejvyšší možnou teplotu.
- Předměty, které nejdou vyprat, můžete mrazit.
- Co nejde vyčistit, postříkejte insekticidem, který je bezpečný pro použití v interiéru, např. sprejem Zelená síla.
- Alternativou je postříkat napadená místa křemenitým práškem ve spreji.
- Odstranit zbytky potravin za lednicí nebo pod kuchyňskou linkou, na kterých mohou larvy přežívat.
- Jako ochranu skříní umístit kuličky proti molům, které fungují i proti rušníkům.
Jak zabránit napadení rušníky
Jako prevence pomáhá pravidelné odstraňování všech potenciálních zdrojů potravy pro larvy, jako je mrtvý hmyz nebo volně uskladněné potraviny. Zatuchlá a dlouho neuklízená místa a pavučiny jsou pro rušníky pozvánkou k nakladení vajíček. Vysavač zlikviduje i případné brouky, kteří již v kobercích hnízdí.
Pokud si domů nesete ze zahrady čerstvě nařezané nebo utržené květiny, zkontrolujte, zda v květech nejsou broučci. Dospělí rušníci si rádi pochutnávají na nektaru a snadno si je takto zanesete do domu.
Jednou za rok je vhodná kontrola stavu okenních sítí, větracích otvorů, odstraňování pavučin, mrtvých zvířat ve větracích otvorech a na půdách. Neškodí občasné chemické nebo parní vyčištění koberců a čalouněného nábytku, vyprání závěsů, větrání a kontrola záhybů dlouhodobě nepoužívaných uložených textilií.
Doporučujeme zamezit hnízdění ptáků na půdách a jiných prostorách, kde by množení rušníků vadilo. Ptačí hnízda jsou častým úkrytem nejen pro rušníky, ale i pro štěnice. Když ptáci opustí hnízdo a štěnice se ocitnou bez potravy, začnou se přemisťovat do domu.
Přirození predátoři
Mezi přirozené predátory rušníků patří ptáci, žáby, mravenci, pavouci, parazitické vosičky a užiteční štírci. Když se larvu rušníka snaží napadnout vosička a naklást na ni vejce, larva vztyčí chomáčky chloupků, aby se do vosičky zabodávaly a odháněly ji.
Unikátní způsob, jak se predátorům bránit, mají larvy rušníka žlutonohého. Na zadečku mají svazek chloupků, kterými neustále vibrují. Jde vlastně o miniaturní zbraň.
Záměna rušníka se štěnicemi
Pokud se v čalounění postele rozmnoží rušníci, může být snadné je zaměnit za štěnice. Oba druhy škůdců jsou si vizuálně podobné a mohou žít v matracích a čalounění. Orientovat se můžete podle následujících indicií:
- Jak rušníci, tak štěnice mohou způsobovat vyrážky a kožní reakce. Vyrážky způsobené štěnicemi však vznikají následkem kousnutí, zatímco v případě rušníků jsou vyrážky způsobeny alergickou reakcí.
- Pokud se kousnutí nebo vyrážka objeví pouze u jedné osoby v posteli, je pravděpodobnější, že jde o rušníky. Na štěnice je totiž alergická naprostá většina lidí, zatímco alergie na rušníky je vzácnější.
- Štěnice zanechávají stopy v podobě červených nebo černých skvrn na povlečení. Poznávacím znamením rušníků jsou jejich svlečky.
- Protože larvy rušníků jsou větší než štěnice, je pravděpodobnější, že je spatříte pouhým okem.
Pokud jste v bytě nebo domě narazili na rušníky, nezoufejte. Pomůže úklid a následující přípravky: