Klikoroh je 15 až 20 mm velký tmavohnědý brouk ze žlutými skrvnkami, trápící zejména lesníky. Druh klikoroh borový je totiž považován za kalamitního škůdce, ohrožujícího lesní monokultury. Nejaktivnější jsou klikorohové za tmy. Narazit na ně můžeme po celý rok, nejčastěji však v období od dubna do srpna.
Klikoroh patří do čeledi nosatcovitých (Curculionidae), podobně jako lalokonosec. Typickým znakem je protáhnutý nosec, ze kterého trčí dvě zalomená tykadla, připomínajíci kliku - odtud pojmenování klikoroh.
Podle hostitelské rostliny, na které se klikorohové vyvíjejí, rozeznáváme nejčastější druhy: klikoroh borový, klikoroh devětsilový a klikoroh skvrnitý. Právě klikoroh borový je nebezpečný, neboť poškozuje a ohrožuje mladé sazeničky, ale i koruny dospělých stromů na okraji mýtin.
Hlavní škody způsobují dospělci klikoroha borového žírem na sazenicích jehličnanů. Na jaře přichází první tzv. regenerační žír na místech, kde brouci přezimovali. V květnu až červenci přichází nejničivější letní žír, když se brouci páří a kladou vajíčka. Na konci srpna a v září přichází ještě pozdně letní žír, který způsobují mladí čerstvě vylíhlí brouci.
V ČR se vyskytují ještě klikoroh modřínový, klikoroh bahenní (který preferuje rostlinu s neobvyklým názvem kyprej vrbice) a klikoroh menší, dorůstající pouze 9 mm, a napadající borovice a smrky.
Klikoroh borový
Hylobius abietis
Dospělý brouk měří 6–15 mm, žluté skvrnky na hnědých krovkách tvoří dva nepravidelné příčné pásky. Z průsvitných 2mm velkých vajíček se líhnou bělavé larvy s hnědou hlavou, zahnuté do tvaru rohlíčku, dorůstající až přes 20 mm.
Larvy požírají lýko a vytvářejí chodbičky do dřeva mladých borovic, smrků, modřínů, případně i listnáčů (bříza, javor, jasan).
Klikoroh devětsilový
Liparus glabrirostris
Dorůstá až 20 cm, je černě zbarven, s řídce rozesetými žlutými skrvnami. Typickým znakem je žlutá skrvna ve tvaru písmene Y na štítu (část těla mezi hlavou a zadečkem). Na končetinách jsou patrné drobounké žluté štětinky.
Hojně se vyskytuje v okolí potoků v podhorských a horských oblastech. Má totiž rád vlhko a jeho larvy vyrůstají na rostlinách miříkovitých a hvězdnicovitých rostlin, jako právě devětsil.
Klikoroh skvrnitý
Liparus germanus
Tento druh klikoroha se rovněž vyskytuje rostlinách devětsilu a je velmi podobný klikorohovi devětsilovému. Je ale menší (15 cm), nemá skrvny ve tvaru Y na štítu, a štít je kratší a širší. Na těle lze opět rozeznat plastické tečkování.
I on má nejraději okolí potoků či vlhké louky, a podobně jako u příbuzného klikoroha devětsilového preferují jeho larvy devětsil, dospělci také bolševník a děhel lesní (Angelica sylvestris).
Jak se klikorohové množí
Klikoroha borového lákají těkavé látky vycházející z pryskyřice čerstvých pařezů pokácených jehličnanů. Tyto pařezy slouží jako základna pro rozmnožování, jinde se brouci rozmnožovat nemohou. Samičky na jaře kladou vajíčka do jamek v odumírajících kořenech čerstvých pařezů jehličnanů, na vývraty nebo do půdy v jejich okolí.
Jedna samice klikoroha může za život naklást až 100 vajíček.
Vylíhnutá larva si ve dřevě vykouše chodbu a nakonec komůrku, ve které se na jaře dalšího roku zakuklí. Krémově bílé kukly, mají již zřetelný nosec a oči. V teplém roce se mohou zakuklit a vyvinout ještě koncem léta v rámci jednoho roku, v chladných podmínkách může vývoj naopak trvat až 5 let.
Dospělý brouk vylíhnutý z kukly se dožívá jednoho roku až tří let a jeho oblíbená potrava je kůra mladých sazenic, na které přelétá z pařezů. Klikorohy přitahují uměle hnojené stromy, zejména ty, které jsou hnojeny fosforem a mají tak vyšší výživnou kvalitu floému a rychleji rostou.
Klikoroh borový nejčastěji létá za teplých letních večerů (18 C a rychlost větru do 4m/s). Bylo vysledováno, že při migraci za potravou mohou brouci překonat vzdálenost více než 10 km.
Přirození nepřátelé
Klikorohy ohrožuje pouze omezený počet nepřátel, protože larvy jsou po většinu života ukryté pod zemí nebo ve dřevě. Mezi predátory patří lumčíci, kteří kladou vajíčka přímo na larvy klikorohů.
Dále klikorohy napadají parazitické hlístice rodu Steinernema, pro Českou republiku jsou k použití proti klikorohům registrovány hlístice Heterorhabditis downesi pod obchodním názvem Nemamax.
Ochrana před klikorohem borovým
Výskyt klikorohů úzce souvisí s holosečným hospodařením a výsadbou sazenic. Přesazované sazeničky mají kořeny náchylné k napadení. Jako řešení se v praxi osvědčily tyto přístupy:
- přirozená obnova lesa,
- tzv. výběrné hospodaření, kdy se v lese pravidelně těží pouze stromy vybrané cílové tloušťky a vznikají tak věkově různorodé lesy,
- pasečný klid, při kterém se po vykácení lesa počká jednu sezónu před vysazením sazenic,
- odstranění pařezů po kácení,
- obnažování půdy kolem sazeniček, samičky klikoroha nemají rády půdu zbavenou svrchního humusu, do kterého by se mohly ukrýt,
- vysazování větších a kvalitních sazenic, které jsou v lepší kondici a odolají poškození žírem klikorohů,
- celozáhonový nebo individuální postřik nebo máčení sazenic v chemii,
- biologický insekticid Nemamax v podobě hlístic.