Malinkatých tmavých broučků, kteří na záhoně skáčou jako blechy, si všimnete až když začnete zblízka zkoumat, kdo že vám to vykusuje dírky do listů zelí, ředkviček nebo špenátu. Dřepčík je nenápadný, ale odolný škůdce z čeledi mandelinkovitých. Žije v koloniích a je nebezpečím hlavně pro klíčící sazeničky.
Malý brouček, velké škody
Dřepčíci páchají na rostlinách škody nad zemí i pod zemí. Dospělci okusují stonky a listy, vykusují do nich nepravidelné otvory a malinké jamky. Napadené rostliny vadnou, jsou zakrnělé. Larvy dřepčíků se živí klíčícími semínky a kořínky rostlin, ale způsobují menší škody než dospělí skákající broučci. Rozsáhlé škody páchají dřepčíci na polích, zejména na řepce.
Brukvovité rostliny: pochoutka dřepčíků
Nejčastěji se s dřepčíkem setkáte na porostech brukvovitých rostlin. V závislosti na konkrétním druhu dřepčík napadá:
- ředkvičky, květák, kedlubny, zelí,
- mangold, křen, špenát,
- řepu a řepku olejku,
- pekingské zelí,
- hořčici a lichořeřišnici,
- brambory, lilek, rajčata
- balkonové rostliny.
Fotogalerie
Životní cyklus dřepčíků
Dospělci přezimují v blízkosti živných rostlin, kde se schovávají pod spadaným listím, nebo na plevelích. S prvními jarními teplotami vylezou a začnou se živit mladými hostitelskými rostlinami. Po vyživení samičky do okolí kořenů kladou vajíčka, menší než 0,5mm. Už po 10 dnech se líhnou larvy, které se živí kořenovými vlásky.
Po několika týdnech je vývoj larvy ukončen a v zemní komůrce se na týden zakuklí. Noví dospělci se pouštějí do žíru na listech a cyklus se opakuje. V teplých oblastech dřepčíci vytvářejí několik generací za rok. Koncem srpna a v září se pak brouci přesouvají do listového opadu, kde přezimují.
Zajímavý fakt: Po nakladení vajíček přezimující dospělci hynou. Jejich úkol byl splněn.
Jak dřepčíka poznat
Dřepčíka poznáte nejdříve podle škod, které tropí, a následně podle vzhledu:
- Listy rostlin jsou rozežrané, proděravěné a plné jamek.
- Proděravělá místa na listech schnou.
- Po listech se pohybují drobounké tmavé tečky, které při vyrušení bleskově skáčou.
- Dospělý jedinec dorůstá asi 2 mm.
- Zbarvení krovek se pohybuje od černé po hnědou, s příměsí dalších světlejších barev.
- Některé druhy mají pruhovanou nebo skvrnitou kresbu. Vždy jsou ale lesklí.
- Společnými rysy jsou také dlouhá tenká tykadla a třetí pár skákavých nohou.
- Dřepčíci mohou při vyrušení vyskočit do výšky až 0,5 m. Létají jen zřídka.
Dřepčík nebo blýskáček?
Dřepčíkovi velmi podobný brouček se jmenuje blýskáček olejkový. Na první pohled je od dřepčíka k nerozeznání. Snadno je lze od sebe rozeznat podle toho, že blýskáček narozdíl od dřepčíka neskáče, ale létá. Liší se i vzhledem: dřepčík má dlouhá nitkovitá tykadla, blýskáček je má kratší, s paličkou na konci.
Druhy dřepčíků
Existuje přes 160 druhů dřepčíků (Epitrix) a často jsou pojmenované podle cílové rostliny, kterou nejraději napadají, např. dřepčík bramorový nebo dřepčík špenátový. Tři často se vyskytující druhy dřepčíků v Česku - olejkový, černý a zelný - mají jedno společné: napadají řepku olejku (což jim vzhledem k její pověsti u nás možná někteří nebudou zazlívat).
Dřepčík olejkový
Psylliodes chrysocephala
Dospělý jedinec dorůstá až 4 mm. Bezpečně ho poznáte podle černo-modrých krovek s kovovým leskem. Kromě řepky nejčastěji napadá i brukev, brokolici, tuřín nebo vodnici.
Larvy vyžírají řapíky listů i stonek. Rostlina začne zpomalovat svůj růst a žloutnou jí listy. Žír larev i dospělců může způsobit velké hospodářské škody.
Dřepčík černý
Phyllotreta atra
Má černé tělo s výrazným tečkováním na krovkách a štítu. Druhý a třetí článek tykadel je žluto-červený. Dospělí jedinci dosahují přibližně 2 mm.
Rovněž dřepčík černý napadá řepku. Larvy jsou bělavé, s hnědou hlavou a nožkami. Většinou ožírají pouze tenké kořínky rostlin a jejich škodlivost je víceméně zanedbatelná.
Dřepčík zelný
Phyllotreta nemorum)
I tento druh nejraději cizopasí na řepce. Velikostně jej můžeme přirovnat k dřepčíku černému. Na těle má dva žluté pruhy a štít s bronzovými odlesky. Narazíte na něj především poblíž listnáčů.
Dospělci napadají klíčící rostliny, které jsou ještě pod povrchem půdy. Zato larvy nezpůsobují příliš velké hospodářské škody. Vyžírají v listech chodby, tzv. miny.
Jak dřepčíky zlikvidovat
Ekologicky
První osvědčenou zbraní proti dřepčíkům jsou vždy žluté lepové desky, např. značky Stopset. Dřepčíky totiž jako mnoho jiných škůdců přitahuje žlutá barva. Žluté pásky zapíchnuté do zeminy v blízkosti rostlin fungují jako signalizace výskytu broučků a zároveň je bezpečně lapají.
Velmi účinné jsou proti dřepčíkům postřiky na přírodní bázi pod názvy NeemAzal a NATURA Rock Effect. NeemAzal je vyroben z nimbového oleje, který téměř zázračně působí proti mnoha škůdcům. Oba přípravky zastaví požerovou aktivitu dřepčíků bez chemie.
Chemické postřiky
Pokud se dřepčíci nekontrolovaně přemnoží, často nezbývá než sáhnout po chemii. Mezi účinné syntetické přípravky proti dřepčíkům patří požerový jed Karate s technologií Zeon. Dále kontaktní jed Mospilan a systémový postřik Fast M, který proniká do listového pletiva a chrání obě strany listů. Na polích se jako ochrana proti dřepíkům používá mořené osivo.
Prohlédnout kategorii
Po domácku
Rady našich babiček jsou občas sázka do loterie, ale proč je nezkusit jako doplněk nebo pro zábavu. Svou úrodu můžete uchránit například pomocí dřevěného popela. Stačí jej aplikovat na listy, nejlépe za čerstvé ranní rosy. Tato metoda se vyplatí obzvlášť u košťálovin, například u růžičkové kapusty. Popel odhání škůdce a zároveň zpevní růžičky zeleniny.
Další uváděnou metodou domácí likvidace dřepčíků je vývar z rebarbory:
- Listy spařte vodou.
- Nechte 24 hodin macerovat.
- Sceďte.
- Aroma vývaru by mělo škůdce odpudit.
Prevence před dřepčíky
Dřepčíky není dobré nechat na zahradě přemnožit. Populace může narůst skokově a kromě okusování rostlin na ně dřepčíci také přenášejí choroby.
Jaké podmínky dřepčíkům vyhovují?
Dřepčíkům vyhovuje suché, teplé počasí, se kterým jejich aktivita roste. Při chladnějším a vlhkém počasí se schovávají ke stonkům a pod listy, aktivita se tlumí (při 15 až 16 °C). Dřepčíci nemají rádi vodu a vlhko. Toho lze využít a dbát na pravidelnou zálivku a udržovat půdu pod rostlinami stále vlhkou.
Textílie na jaře, kypření na podzim
Bílá netkaná textílie se hodí se všude tam, kde je potřeba zabránit škůdcům vylézajícím ze země v přesunu na rostliny. Instaluje se na jaře, kdy potřebujeme ochránit mladé rostlinky před přezimujícími jedinci. Dřepčíci přezimují v půdě, když proto na podzim záhon vyčistíme od spadlého listí a zbytků rostlin, a zeminu prokypříme, narušíme jejich úkryty a přezimovací fázi.
Vizuální kontrola
Zeleninu je vždy dobrý nápad pravidelně kontrolovat a v případě poškození zjistit příčinu. Kruhové výkusy a jamky v listech dřepčíky snadno prozradí. Kontrola je klíčová na jaře, v létě jsou již vzrostlé rostliny méně zranitelné. K monitoringu se skvěle hodí zmiňované žluté lepové pásky.
Přirození nepřátelé dřepčíků
Užitečným pomocníkem v boji se škůdci jsou vždy jejich predátoři. V tomto případě jsou to škvoři, cvrčci nebo zlatoočky. Vhodné prostředí pro hmyzí predátory je prostředí bez chemie a zarostlejší zahrada. Škvorům stačí připravit poblíž rostlin převrácený květináč, naplnit jej slámou či mechem a je pravděpodobné, že se v něm ukryjí.
Dalším nepřítelem dřepčíků je parazitická vosička Microctonus vittatae, jejíž larvy parazitují na samičkách dřepčíků a zabraňují jim v rozmnožování. Vosička se bohužel nedá uměle vysadit a žije pouze v USA.
Role všech těchto predátorů je spíše doplňková. Dřepčíci se množí rychle a často se objevují ve vlnách, takže predátoři jejich populaci nestíhají regulovat.
Rostliny odpuzující dřepčíky
Dřepčíkovi nevoní kopr. Na mátě, která odpuzuje řadu škůdců, si některé druhy dřepčíků pochutnají. Rostlina, která by tyto škůdce spolehlivě odradila, zřejmě neexistuje. Můžeme ale naopak využít rostlinu, která dřepčíky láká natolik, že jí vždy dají přednost, a sice hořičici. Když ji vysejeme do blízkosti plodin, které chceme chránit, dřepčíci na ni nastoupí a můžeme je likvidovat tam. Hořčici můžeme chemicky ošetřit, pokud ji máme pouze na "odchyt" dřepčíků.